1. O nedělích a zasvěcených svátcích slavit mši.
Zasvěcené svátky jsou:
- slavnost Narození Páně (25. 12.)
- slavnost Matky Boží Panny Marie (1. 1.)
Velmi se doporučuje slavit bohoslužbu na Zelený čtvrtek, Velkopáteční obřady a v den slavnosti Vzkříšení, a dále na slavnosti liturgického roku a na Popeleční středu.
2. Alespoň jednou za rok slavit svátost smíření.
- Obsah přikázání: Církev stanovuje, že je povinné přistoupit ke zpovědi alespoň jednou za rok, nejlépe o Velikonocích.
- Doporučení církve: Věřící jsou povzbuzováni, aby ke zpovědi chodili častěji, zvláště pokud se dopustí těžkého hříchu.
- Cíl svátosti: Svátost smíření slouží k odpuštění hříchů po křtu, k uzdravení vztahu s Bohem a k obnovení síly k duchovnímu životu.
3. Alespoň jednou za rok přijmout Tělo Kristovo, a to o Velikonocích.
Splněním těchto dvou bodů se dostojí zákonu. Církev však doporučuje, aby věřící přijímali Tělo Kristovo co nejčastěji a aby pravidelně konali svátost smíření; dopustí-li se těžkého hříchu, aby ihned obnovili přátelství s Bohem dokonalou lítostí a co nejdříve se z hříchu vyznali.
Kající skutky jsou:
- sebezápor – např. odříct si z jídla a pití (maso, sladkosti, káva, alkohol, cigarety), zábavu (televize, tanec), vyřídit nepříjemné záležitosti;
- skutky zbožnosti – např. slavení bohoslužby, modlitba, duchovní četba, studium křesťanské nauky;
- skutky lásky – např. služba bližním, občanskému i církevnímu společenství.
Vlastním údobím pokání je doba postní, kdy křesťan mj. pomocí vnitřního sebrání a kajících skutků usiluje o hlubší sepětí s Ježíšem Kristem. Toto pokání vrcholí obnovou křestního vyznání při slavnosti Vzkříšení.
Vlastním dnem pokání a kajících skutků je pátek, pokud není slavnost.
Na Popeleční středu a Velký pátek je přísný půst: nejíst maso (závazné od 14 let) a nejíst dosyta (závazné od 18 do 60 let).
Před přijímáním Těla Kristova je eucharistický půst: jednu hodinu nic nejíst a nepít. Voda a nezbytné léky tento půst neporušují. Pro zvláštní okolnosti jsou výjimky.
4. Konat pokání a vyjadřovat to i kajícími skutky.
5. Hmotně se podílet na péči církve o bohoslužbu a o potřebné lidi.
Konkrétně na její dvě hlavní poslání:
Udržování a zajištění bohoslužby (např. údržba kostelů, provoz farností, platy duchovních, nákup potřebných předmětů).
Charitativní činnost a pomoc potřebným lidem (např. diakonie, sbírky, péče o chudé, nemocné či seniory).
Shrnutí: Jde o povinnost podporovat církev a její činnost v oblasti duchovní služby a dobročinnosti podle svých možností.